Vernostné zľavy extra 3-7%

Cesta do pekel- 2. část

Výživa | 10. 7. 2008
Cesta do pekel- 2. část

Milí čtenáři jsem tady z druhou částí naší série o anabolických steroidech. Dnes se podíváme a podrobně probereme další látku. A co to bude? Na řadě je:

Metandrostenolon

O metandrostenolonu/metandienonu se říká že je králem anabolických steroidů nebo je toto tvrzení přehnané? Následující příběh vám ukáže, že něco racionálního na tom může být. V každém případě tato steroidní sloučenina, vytvořena údajně záměrně pro sportovní účely, odstartovala něco, co bude velmi obtížné zastavit.

Nejprve si udělejme stručný přehled obchodních názvů s výrobci, pod kterými byla a je tato molekula k dispozici. Přehled není zdaleka vyčerpávající, to ani není účelem tohoto článku.

Současné a bývalé obchodní značky metandrostenolonu:

Dianabol*, 5mg/tab., Ciba GB,G,USA
Stenolon*, 1 a 5mg/tab., Léčiva ČR
Anabol, 5mg/tab.1000 tab./balení, L.P. Standard Labs Company Thajsko
Metanabol, 1 a 5mg/tab. 0,5% krém, Polfa PL
Nerobol, 5mg/tab., Galenika YU
Nerobol, 5mg/tab., Gedeon Richter HU
Naposim, 5mg/tab. 100 tab./balení, Rumunsko
Metandrostenolonum, 5mg/tab., Rusko
Encephan, 5mg/tab. 100 tab./balení, Sato Japonsko

Legenda: *= již se nevyrábí, GB= Anglie, B = Belgie, YU = Jugoslávie, PL = Polsko.

Dianabol a Stenolon jsem zahrnul jako malou historickou vzpomínku na produkty, které ovlivnily sportovní svět, to se týká Dianabolu, a bývalého Československa, v případě Stenolonu. U ostatních uvedených produktů nemohu zaručit, že se ještě legálně vyrábějí. Pravděpodobněji se setkáte na černém trhu s padělanými produkty, které nemusí obsahovat to, co obal deklaruje.

Za nejzajímavější z uvedených produktů považuji thajský Anabol, který má údajně většinou dobrou kvalitu, i když padělky samozřejmě existují.

U popsaného případu thajského falsifikátu tablety údajného metandrostenolonu obsahovaly, místo deklarované látky, metyltestosteron a clenbuterol. Dva uživatelé byli přijati s intoxikaci clenbuterolem do nemocnice. Zaměnit clenbuterol za jakýkoliv steroid je, s ohledem na odlišné používané dávky, skutečně vražedná záležitost. Lidská chamtivost se ale nezastaví ani před lidským životem.

Kdyby všechno ostatní bylo nezávadné, tak jenom skutečnost, že jsem odkázán na černý, a tedy nekontrolovaný trh, musí myslicího člověka odradit od účinků anabolických steroidů. Druhá falešná uvedená substance metyltestosteron bývá často, s ohledem na nízké výrobní náklady, dosazována za metandrostenolon i jiná anabolika.

Metyltestosteron sice má účinky testosteronu, tedy anabolické i androgenní, ale celkově je toxičtější, než jak injekční testosteron, který není alkylován, tak metandrostenolon, u něhož byla změněna původní molekula testosteronu tak, aby vykazoval menší androgenicitu.

Takový produkt je pak uživatelem obtížněji snášen, a podvedená osoba zakusí zdravotní problémy, které nejsou charakteristické pro originální látku. Ani koncový steroidový dealer nemusí tušit, co prodává. Sám jsem obdržel několik dotazů, směřující k podivnému chování něčeho, co mělo být metandrostenolonem.

V tomto směru je nutno hledat odpověď. Tak zvaný "case report" zaznamenává případ 81letého muže, užívajícího po dobu 30 let substituční dávku metyltestosteronu, u něhož byla diagnostikována pokročila rakovina prostaty.

Zdravotní důsledky užívání metyltestosteronu ovšem nejsou na pořadu dne, o něm někdy příště. Chemicky se molekula metandrostenolonu liší od metyltestosteronu přidanou dvojnou vazbou mezi 1. a 2. uhlíkem "A kruhu".

Geneze metandrostenolonu/metandienonu

Existuje několik příběhů o vzniku analoga testosteronu metandrostenolonu, který je často v odborné literatuře uváděn pod svým druhým generickým názvem metandienon. Pozor, je to naprosto stejná látka. Obchodní názvy si pak vymýšlí každá farmaceutická firma samostatně poté, co doba chráněna patentovou přihláškou inventora vypršela.

Jedno mají tyto příběhy společné, vždy v nich figuruje jméno tvůrce John Ziegler. Tento příběh vychází z popisu události, tak jak je zveřejnil publicista Nelson Montana na internetových stránkách "Testosterone".

Popis je založen na interviewu samotného Zieglera, které poskytl těsně před svou smrtí v roce 1983. Počátky vzniku se datují od roku 1940, místem je nacistické německo. V hlavní roli pak Adolf Hitler, který se rozhodl ovládnout s pomocí svého národa svět. K uskutečnění svých zvrácených snů Hitler potřeboval kromě vyspělé bojové techniky i armádu neobyčejně zdatných mužů, kteří budou silní, rychlí, agresivní, a kteří se budou rychle zotavovat z případných zranění.

Jinými slovy, budou to neporazitelní supermani. Nacistická lékařská vrchnost se rozhodla vytvořit lék, který by umožnil mužům zvládat náročné podmínky války, včetně překonávání důsledku nedostatku jídla. Přitom vůbec nezáleželo na tom, zda vojáci později utrpí v důsledku užívání tohoto léku nějaké zdravotní újmy.

Cílem bylo vítězství za každou cenu. Co znamenalo lidské zdraví ve válce? Naštěstí se nacistickým vědcům jejich záměr plně nezdařil, což možná také přispělo k jejich konečné porážce.

V té době nebylo známo, že existoval jiný stát - Sovětský svaz, který měl podobné plány. Do konce 2. Světové války ruští vědci úspěšně vyrobili syntetickou formu testosteronu, a odstartovali naprosto jinou formu války, která probíhala tentokrát na sportovním poli. Do konce 50. let bylo zjevné, že sportovci bývalého Sovětského svazu ovládli sportovní discipliny, vyžadující sílu jako hlavní kritérium.

Výkonnostní nadvláda sportovců SSSR se samozřejmě nelíbila Američanům. Vláda USA údajně požádala lékaře vzpěračského týmu, aby prozkoumali zdánlivě nevysvětlitelnou nadvládu supersportovců SSSR. Jedním z lékařů, tehdy pracující pro americký vzpěračský tým, byl mladý Johny Ziegler, který v tom neviděl žádný problém. Američtí vědci vyšetřovali skupinu ruských sportovců, kteří tehdy emigrovali do USA.

U mladých mužů zaznamenali hypertrofované prostaty a zvýšené koncentrace redukovaného metabolitu testosteronu dihydrotestosteronu. Z tohoto nálezu odvodili, že příčinu zdravotních abnormalit i excelentních sportovních výkonů bude exogenně podávaný syntetický testosteron. I v tomto případě musel ruský zdravotní tým znát zdravotní důsledky takového konání.

Znovu se jednalo, z prestižních politických důvodů, o vítězství za každou cenu. Koho zajímalo zdraví sportovců? V Německu probíhají dodnes soudní procesy s odpovědnými sportovními funkcionáři bývalé NDR. V České republice ještě nebyly vyřešeny staré případy dopování a už bychom se mohli zabývat novými, v kulturistice zejména.

Tak je tomu vždy, když se ztratí historická paměť a ochota vypořádat se s minulostí. Já to chápu, mnoho vysoce postavených lidí je v tom namočeno, kteří samozřejmě nemají snahu věci objasnit. Nejenom materiály STB nejsou k nalezení. Američtí vědci, v čele s Johny Zieglerem se, na základě citovaných zjištění, snažili nalézt analog testosteronu, který by měl zdůrazněné anabolické účinky a současně potlačené či alespoň snížené nežádoucí charakteristiky androgenní.

Údajně právě Johny Ziegler přišel v roce 1956 s návrhem molekuly, která, jak se později mělo ukázat, splňovala do jisté míry očekávání vědců. Ziegler údajně nabídl svůj objev farmaceutické firmě CIBA, která mu za něj, podle pověsti, měla zaplatit 100 USD. I z této sumy můžete dovodit o co šlo. Buďme realisté, bez rozsáhlého několikaletého výzkumu, který přijde na desítky tisíc dolarů nelze nic kloudného vymyslet a realizovat.

Do roku 1960 pak CIBA uvedla tuto látku pod obchodním názvem Dianabol na trh v USA. Velmi brzy se o tuto látku a její účinky započali zajímat sportovci všech odvětví, kulturisty samozřejmě nevyjímaje.

Dvoutabletová dohoda – pravda/fikce?

Nelson Montana popisuje ve svém článku ještě jeden šokující příběh. Ten se bezprostředně týká kulturistiky. Jak jsem již uvedl, zavedení Dianabolu na farmaceutický trh způsobilo jeho zneužívání sportovci včetně kulturistů. Brzy se začaly projevovat negativní zdravotní důsledky takového počínání.

To znepokojilo tehdejší některé špičky kulturistického dění do té míry, že považovali za nutné, s ohledem na možná poškození zdraví, přijmout ochranná opatření. Tehdejší kulturistický guru a mentor špičkových kulturistů Vince Gironda svolal schůzku, které se kromě něho dále měli zúčastnit Larry Scott, Don Howorth, Dave Draper a další. Vince Gironda byl proti exogenní hormonální manipulaci, na druhé straně chápal potřeby profesionálních kulturistů, kteří si museli zachovat, s ohledem na působivou prezentaci, jistý svalový rozvoj.

Dohodli se společně na kompromisu, který zněl nepřekračovat 2 tablety Dianabolu denně. Larry Scott se pak stal v roce 1965 a 1966 dvakrát držitelem titulu Mr. Olympia. Můžeme pouze hádat, zdali tuto dvoutabletovou dohodu dodržel? Je třeba říci, že v té době neexistoval zákaz dopingu, a tak se jednalo skutečně o rytířskou záležitost, kterou lze dnes ztěží hodnotit. "Přímí účastnící schůzky přísahají, že to je pravda", praví Montana.

Nicméně přišla nová generace kulturistů, kterým byl sentiment svých předchůdců zcela cizí, a tak začal běžný kolotoč. Čtyři tablety Dianabolu pracují lépe než 2 tablety, 8 pracuje lépe než 4 atd. Později 10, 20 či 50 tablet v kombinací s několika jinými preparáty se staly normou.

Jakou zkušenost jsem s kulturistikou získal? Ať šlápnete kdekoliv, vždy narazíte na anabolické steroidy. Mezitím budou weiderovy nutriční firmy dál prodávat anabolické suplementy a slibovat neuskutečnitelné.

Účinek metandrostenolonu

Mauro G. Di Pasquale, docent na jisté kanadské univerzitě, píše ve své knize z roku 1984 o mechanismu účinku anabolických steroidů toto: " Všechny anabolické steroidy mají společný mechanismus účinku, který vyžaduje vazbu steroidního hormonu se specifickým receptorem v cílových tkáních. Tento hormon-receptorovy komplex pak stimuluje produkci RNA, což dále zvyšuje syntézu proteinů".

Je to možná tím, že kniha byla napsána již v roce 1984, ale citace je značně zavádějící a v mnohém nepřesná. Předně si nesmíte myslet, že tímto receptorem, na který se steroid váže, musí být receptor androgenní. V mnoha případech to bude jiná bílkovina jiného signalizačního systému, například některého růstového faktoru.

Mělo by tedy být uvedeno množné číslo a vynechán pojem specifický. Možno dnes konstatovat, že každý tzv. anabolický steroid má svou specifickou sadu mechanismu účinku, o nichž, bohužel, toho moc nevíme. Již vůbec není pravdou tvrzení, že všechny anabolické steroidy zvyšují syntézu proteinů (alespoň nikoliv svalového proteinu). Jediným syntetickým steroidem, u něhož byla tato vlastnost prokázána na lidech je oxandrolon.

Je třeba ještě podotknout, že se v tomto případě jednalo o čistou svalovou syntézu proteinů. Rovněž Grundig ve své anabolické příručce "World Anabolic Review 1996" tvrdí následující: "Účinek Dianabolu podporuje syntézu proteinů". Skutečně nevím, kde tito lidé pro tyto informace chodí?

Pokud jde konkrétně o metandrostenolon, je obtížné hodnotit jeho účinky, natož jejich mechanismy. Výzkum je v tomto směru skoupý. Bez záruky se o to pokusím. Předně třeba konstatovat, že metandrostenolon má velmi nízkou relativní vazební afinitu ( dále jen RBA) pro androgenní receptory, alespoň u zkoumaných zvířat.

V jedné studii z roku 1984 činila RBA metandienonu pro krysí i králičí sval pouhé 2% vazby metyltrienolonu, což byl a stále je referenční steroid s vynikající afinitou pro tuto bílkovinu. Jako referenční steroid se pro tyto účely dále někdy používá radioaktivně značený dihydrotestosteron a miboleron.

Pro porovnání, u testosteronu činí tato RBA v citované studii 23% pro krysí sval a 7% pro králičí sval. Uvádím to pro ty, kteří si na vazební afinitě steroidů zakládají. Pouhá vazba ovšem není zárukou pro účinnost anabolického steroidu, k tomu je třeba dalších kroků, jejichž vysvětlení přesahuje rámec tohoto článku.

I antiandrogeny (dnes označované nověji jako SARM - selektivní androgen- receptor modulátor) mají zcela dobrou vazební afinitu k androgenním receptorům, a přesto následné androgenní účinky nenastanou. Nízká vazební afinita většiny syntetických anabolicko-androgenních steroidů je vcelku logická.

Zkuste vzít na svůj klíč od bytu pilník či svářečku a udělejte změnu tvaru. Je možné, že klíč do zámku vůbec nezasunete, v opačném případě sice zasunete, ale neotočíte. To je přesně to, co provedli s molekulou vědci ve snaze disociovat androgenní účinky od anabolických. Byl to pouhý hokus-pokus či hra na náhodu, která se, v důsledku neznalosti mechanismu účinku, zcela nezdařila, i když částečný úspěch je třeba přiznat. Dnes by možná vědci se svou vyspělejší metodikou a technikou byli úspěšnější, ale kvůli kulturistům se tím nikdo zabývat nebude.

Anabolické steroidy, coby léčiva, jsou již pasé, tudíž není nikdo, kdo by to zaplatil. V každém případě je z mnoha důvodů žádoucí objasnit mechanismy účinků jednotlivých tříd anabolických steroidů.

Například v roce 1998 byl publikován výzkum o stanozololu, který objevil zcela jedinečný mechanismus účinku této látky. Anabolický účinek metandrostenolonu byl u 6ti trénovaných sportovců prokázán i po podávání pouhých 15mg/den této látky po dobu 2 měsíců. Došlo k významnému nárůstu tělesné hmotnosti.

Studie byla ovšem zaměřena jiným směrem, a tak abstrakt nezahrnuje konkrétní čísla o tělesné kompozici. U krys živených luštěninovou dietou (fazole) plus Dianabol došlo k významnému poklesu neproteinového dusíku ve skeletálním svalstvu a k významnému nárůstu myofibrilární dusíkové frakce této muskulatury.

Tento projev bych charakterizoval, v kulturistickém nářečí, jako zvýšení svalové hustoty. Bezesporu něco, o co každý kulturista usiluje, a co bylo v praxi prokázáno. Mimochodem, dávka Dianabolu činila 1mg na 100 g diety. Horší to bude s důkazem, jak k těmto projevům došlo. Anabolický účinek, antikatabolický účinek, stimulace satelitních buněk apod.

Našel jsem také jednu studii, která zkoumala vliv metandrostenolonu, metylandrostendiolu a Retabolilu na syntézu svalového proteinu na krysách. Mám k dispozici pouze abstrakt, který neuvádí výsledky tohoto zkoumání. Jinak je konstatováno, že anabolické steroidy zvýšily obsah proteinů skeletálního svalu: myosinu, myofibrilární a sarkoplazmické frakce. Opět lze hovořit minimálně o nárůstu svalové hustoty.

Jinak ovšem k tomu mohlo dojít i potlačením proteolýzy. Tuto mou hypotézu podporují závěry výzkumu, který šetřil účinek cvičení a Dianabolu na míru degradace myofibrilárního proteinu v srdci a třech typech svalů u křečků-samic. Degradace myofibrilárních proteinů se snížila ve všech svalech u trénující skupiny na Dianabolu a v srdci netrénující skupiny na Dianabolu.

Poznání těchto účinků je důležité pro sestavování kombinací více steroidů. Vždy, pokud vůbec, by měly být spojovány látky s odlišným mechanismem působení. Tak se může s poměrně malými dávkami dosáhnout aditivního či dokonce synergického účinku. Synergický účinek můžu lapidárně charakterizovat matematickým výrazem: 1+1=3.

Jenom to netvrďte ve škole v hodinách matematiky, pokud chcete dostudovat. Místo, řekněme, 30 mg jedné látky, je lépe aplikovat 2 krát 15 mg dvou odlišných substancí. To říkám těm, kteří se nenechají odradit od steroidů ani za cenu ohrožení života. Navíc to je pouhá hypotéza, pro kterou nemám pádný vědecký důkaz.

Praxe o dávkování

Předně chci říci, že terapeutické dávky metandrostenolonu jsou zpravidla různými výrobci stanoveny v rozmezí 2,5 až 10 mg/den pro dospělé. Tedy z pohledu dnešní kulturistiky směšné dávky. Mějte ale na paměti, že i tyto terapeutické dávky mnohokrát poškodily nevratně zdraví. To nakonec dokáže i Aspirin, obsahující kyselinu acylsalicylovou.

Mimochodem u kombinace efedrin, kofein, Aspirin, tedy kombinace používané pro vyrýsování, mi vadí nejvíce právě posledně jmenovaný. Nakonec všechny léky mají nepříznivé zdravotní následky, ale anabolické steroidy mezi nimi zaujímají, s ohledem na svou steroidní strukturu, zvláštní místo. Kdo tomu nevěří, je to jeho problém a životní chyba.

Připadá mi to tak, že každá nová generace kulturistů přijde s vyššími dávkami steroidů, o jiném dopingu nemluvě. Za zajímavou považuji odpověď anglického steroidového guru Briana Batcheldora na otázku: "Jaká je největší dávka o které jsi slyšel, že někdo bral?" Odpověď naleznete na elektronických stránkách časopisu "Testosterone". Zní takto: " Odpověď je hodně. Avšak většina zpráv o tomto námětu je hrubě přeháněna. Vemte si případ nešťastného Andrease Muntzera, který se dostal do lékařské literatury pro svůj bezprecedentní přístup, na základě cyklu, napsaného na kousku papíru, který byl u něj nalezen.

Avšak ti, kteří ho znali, vědí, že to byl pouze běžně používaný trik, který měl dotyčnou osobu částečně chránit v případě, že by byla přistižena s velkým množstvím steroidů, svědčícím o obchodování". Dále pokračuje: "Ve skutečnosti, několik nejextrémnějších případů dávkování, o kterých jsem se dočetl, proběhlo na přelomu 70. a 80. let.

Osobně znám dva powerliftery a 5 špičkových kulturistů (dva Olympia úrovně), kteří přiznali užívání někde mezi 50-100 Dianaboly denně.". Na jiném místě dále pokračuje. " Také znám jednoho silového sportovce, který přiznal pravidelné užívání 100 Dianabolu denně a k tomu přidával celkem 10000 mg testosteronu týdně v týdnech před soutěží".

Nezalekněte se z těch nul, je to skutečně 10 g. Dále. "Nejextremnější případ, o kterém jsem slyšel, byl, že jeden nejmenovaný kulturista během přípravy na svou poslední soutěž Mr. Olympia užíval 2 Anadroly, 10 Dianabolu, 6 Halotestinu a 100 Anavaru denně. K tomu injekční cestou přidával 4000 mg Deca, 2000 mg testosteron cypionátu, 400 mg Winstrolu a 400 mg Primobolanu týdně".

A na závěr ???

Pokud chcete šťastně žít a nemít nadosmrti zdravotní problémy, nedoporučuji ani malé dávky. Vězte, že negativním důsledkům se nelze vyhnout.
Spokojeně můžete dopít svůj Whey protein s pocitem dělání tohoto sporu kuli zdraví a ne naopak.

Autor: Metallifter

Pridaj sa k nám na facebook